TIP #44: Nerendrujme!

Nebo rendrujme, ale ne vždy a vše a ve složitých programech.

Důležité je uvědomit si, kdy je potřeba rendering do vizualizace.
V tomto tipu píši zejména o průběžné prezentaci, tedy takové, která vám získá klienta ve fázi prvních ideí a konceptu návrhu a ladění designu. Ne o marketingové vizualizaci, která má prodávat hotový projekt široké veřejnosti. I když i tam by se u některých projektů dalo polevit z přehnané hyperreality…

Komentář 2019: Od roku 2017 se situace částečně změnila a přešla v některých táborech do druhého extrému a to do ilustrovaných vizualizacích hodných umělců výtvarných škol. Jsou sice esteticky kvalitní, ale pravá podstata návrhu a klíčová informace díky přehnané umělecké stylizaci zahučí. Tak jako u nepromyšleného zapnutí rendru. U architektonické skici šlo odjakživa o vizuální sdělení podstatné informace o návrhu, ne o to, dát si obrázek na stěnu do rámečku.

Rendrování neboli rendering se v angličtine nazýva i to, když kreslíte tužkou na papír a pak stínujete.

U nás se mezi architekty rozmohla neblahá soutěž, kdo víc hyperrealisticky vyrendruje a zvizualizuje svůj návrh. A začína to už na škole, v programech jako jsou Vray, Artlantis, Maxwell, Keyshot, Cinema, Blender, Modo, 3ds Max, Rhino, Octane, Maya a její Mentalray nebo Houdini a jeho Mantra a mnoho dalších… Mimochodem, všechny vyjmenované jsem zkusil a strávil několik desítek hodin nad výstupy z těchto programů. Během celého studia vysoké školy i v praxi jsem s těmito programy přicházel do kontaktu. Testoval jsem je a hledal, který je nej v poměru cena–čas–kvalita výstupu–složitost procesu.

Jako student jsem měl vždy klienta–architekta = vedoucího zadání, který chtěl vždy nakonci vidět co nejreálnější obraz. To mě pak vedlo k myšlence, že to tak chtějí i laici. Jenomže to tak není. Laici chtějí vidět své benefity zhmotněny a to hezky. Rozhodně nechápou, když jim ukážu hyperreálné materiály. Neumí si totiž představit ve vizualizaci, jak by to pro ně bylo prospešné. Nečtou své benefity. A myslí si, že kupují produkt= návrh materiálů a stěn, nikoliv službu architekta= jejich potřeby zhmotněny do konstrukcí. Další problém je, že rendering trvá dlouho (nebo krátce, pokud to umíte a pak je potřeba náležitě zaplatit). Jenže to málokterý klient v soutěži, studii, v urbanizmu, u rodinného domu, rekonstrukce, interiéru, nebo zahrady potřebuje nebo chce.

A to se pro mne změnilo hned ve dvou momentech, že to klient-laik takto nepotřebuje.

První byl, když nám klient (v mé architekonické praxi) reklamoval odlesk a zabarvení plechu na fasádě na základě toho, že ve vizualizaci, kterou jsme mu dodali, měl vyrendrovaný plech jiný odlesk.

Zkusili jste si někdy vyrendrovat koncept i když ve fázi konceptu neznáte ještě potřebné detaily návrhu a hyperrealita rendrované vizualizace stojí právě na nejmenších detailech?

Zažil jsem, že při návrhu interiéru, kde jsme na první konzultaci chtěli s klientem probrat prostor a základní rozvržení prvků, jsme pro hyperreálnou představu vložili i modrý koberec s vysokým chlupem. Klient byl tehdy schopen 2 hodiny diskutovat nad tím, že takový koberec tam rozhodně nechce. Darmo jsme mu říkali, že je to v této fázi zkratka. Koberec vypadal reálně do nejmenšího detailu a on se na něj jednoduše upnul jako na hotovou věc.. Tehdy jsem pochopil, že přílišná realita vizualizace je ve fázi průběžných konzultací s klientem spíše naškodu.

Druhým momentem, kdy se mi změnila paradigmata, že musím dodávat klientům hyperreálné vizualizatce bylo, když jsme získali zakázku jen na základě skici před klientem. S tužkou a barvami jsem maloval to, co on říkal. Poslouchali jsme a já první nápady hned maloval. Klient měl po konzultaci první výstup a rozuměl mu. Skica mu vizualizovala naši diskuzi a to, co jsme společně vymysleli. Vtáhli jsme ho do jeho vlastního projektu, a přestal se ho bát.

Tehdy jsem pochopil, že nejlepší je provádět tzv. průběžnou vizualizaci, plnou výhod pro klienta a to při jakémkoliv měřítku stavby a v jakékoliv fáze studie.

A to je i dnešní tip pro architekta 21.století. Nežeňme se za hyperereálnými výstupy, které jsou prací vizualizačních studií na obrovské projekty, pro propagační účely a na konci projektu.

To není práce architekta. Tím se opravdu neživíme. Nebojme se kreslit před klientem, využívejme naše zručnosti ukazovat klientům vizuálně jejich potřeby v průběhu navrhování, či studie pomocí jednoduchých obrázků nebo jen bílého modelu ze SketchUp-u vybarveného fixkami, nebo nakreslené v aplikaci Paper53 , nebo fotkami dobarvenými Photoshopem, nebo starý dobrý fyzický model..

Peace. DDZ.

Poznámka: Všechny TIPy i naše kurzy jsou napsány a vedeny z pohledu architekta a jeho možností současné architektonické skici. Profesionální marketingové vizualizace přenecháváme umu profesionálních CG artistů.