Můžete být sebevětší génius, ale bez dalších lidí v architektuře se neobejdete.
Proto mě pořád trochu zaráží výuka architektury...
Pořád větší a větší zadání.
Často sólo práce studenta.
Nebo práce tří studentů, ale stále sólo architektury.
Žádná další profese?
Žádný přesah?
Takhle to nikdy nemělo být. A ani nikdy v praxi není...
Důkazem je i tato malá návštěva výstavy z projektů Jiřího Suchomela, kde nikdy nebyl sám.
Jak asi vypadá spolupráce v architektuře?
A jaké prezentační metody používal člověk, který pokračoval ve šlépějích SIALu a založil Fakultu umění a architektury v Liberci?
Tato komorní výstava s názvem "Architektura Spolupráce" to tak trochu ukazuje. Je hezky, minimalisticky uspořádaná. Doplněná o vkusné mini modely, animace a projekce. Ale také o lešení s velkými plachtami. Na příjemném „zátěžáku“ se cítíte jako „doma“.
Výstava by však mohla jít raději víc do hloubky než do šířky...
Pokud o dílech nic nevíte, těžko se to tam dozvíte.
K projektům jsou jen strohé popisky s datací.
Nicméně si uvědomuji, že to muselo dát práci vše poskládat dohromady.
Hodnotu výstava má, když ji můžete projít přímo s autorem, na něco se doptat a něco o projektech zjistit.
Já tu možnost chytil 23. 1. na komentované prohlídce přímo s Jiřím Suchomelem.
A tak jsem se trochu poptal na to, co mě v architektuře zajímá – stránku prezentace.
Proto mě pořád trochu zaráží výuka architektury...
Pořád větší a větší zadání.
Často sólo práce studenta.
Nebo práce tří studentů, ale stále sólo architektury.
Žádná další profese?
Žádný přesah?
Takhle to nikdy nemělo být. A ani nikdy v praxi není...
Důkazem je i tato malá návštěva výstavy z projektů Jiřího Suchomela, kde nikdy nebyl sám.
Jak asi vypadá spolupráce v architektuře?
A jaké prezentační metody používal člověk, který pokračoval ve šlépějích SIALu a založil Fakultu umění a architektury v Liberci?
Tato komorní výstava s názvem "Architektura Spolupráce" to tak trochu ukazuje. Je hezky, minimalisticky uspořádaná. Doplněná o vkusné mini modely, animace a projekce. Ale také o lešení s velkými plachtami. Na příjemném „zátěžáku“ se cítíte jako „doma“.
Výstava by však mohla jít raději víc do hloubky než do šířky...
Pokud o dílech nic nevíte, těžko se to tam dozvíte.
K projektům jsou jen strohé popisky s datací.
Nicméně si uvědomuji, že to muselo dát práci vše poskládat dohromady.
Hodnotu výstava má, když ji můžete projít přímo s autorem, na něco se doptat a něco o projektech zjistit.
Já tu možnost chytil 23. 1. na komentované prohlídce přímo s Jiřím Suchomelem.
A tak jsem se trochu poptal na to, co mě v architektuře zajímá – stránku prezentace.
Tři projekty stojí za podrobnější zmínku:
_
1️⃣ Soutěž na filharmonii do Paříže (1983)
- Zajímavé bylo, že v podmínkách byl vyžadován perspektivní řez.
- Kreslili ho 3 dny. Dobrý výkon!
- Chyběli „lidičky“. Na to prý už nebyl čas.
_
2️⃣ Projekt do Řecka – Atén (2004)
- Doba prvních PC koláží v kombinaci s ruční kresbou.
- Pochopení, že to musí být děj, nejen formální perspektiva.
–
3️⃣ Nová Kežmarská chata (1984)
- K projektu udělali sluneční studii: jak chatu uvidí slunce.
- Model nascanovali na děrné štítky, vložili do počítače jako místnost, "počkali" týden a dostali z něj tyto úchvatné polohy modelu v době, kdy digitální 3D bylo zatím pouze ve vysněných představách architektů.
- Více o projektu např. zde: tatryblog.sk/2014/02/odstartovala-architektonicka-sutaz-na-novu-kezmarsku-chatu/
Musím ocenit vtipnost pana Suchomela, je mu juž 80! A pořád to tam je!
A také kreativitu v prezentovaných projektech.
Až půjdete kolem, tak do 15. 2. se tam můžete zdarma zastavit.
A také kreativitu v prezentovaných projektech.
Až půjdete kolem, tak do 15. 2. se tam můžete zdarma zastavit.
Další zajímavé výpovědi zde: pametnaroda.cz/cs/suchomel-jiri-1944