TIP #44: Nerendrujme!

Nebo rendrujme, ale ne vždy a vše a ve složitých programech.

Důležité je uvědomit si, kdy je potřeba rendering do vizualizace.
V tomto tipu píši zejména o průběžné prezentaci, tedy takové, která vám získá klienta ve fázi prvních ideí a konceptu návrhu a ladění designu. Ne o marketingové vizualizaci, která má prodávat hotový projekt široké veřejnosti. I když i tam by se u některých projektů dalo polevit z přehnané hyperreality…

Komentář 2019: Od roku 2017 se situace částečně změnila a přešla v některých táborech do druhého extrému a to do ilustrovaných vizualizacích hodných umělců výtvarných škol. Jsou sice esteticky kvalitní, ale pravá podstata návrhu a klíčová informace díky přehnané umělecké stylizaci zahučí. Tak jako u nepromyšleného zapnutí rendru. U architektonické skici šlo odjakživa o vizuální sdělení podstatné informace o návrhu, ne o to, dát si obrázek na stěnu do rámečku.

Kdo toho víc vyrendruje?!

Rendrování neboli rendering se v angličtine nazýva i to, když kreslíte tužkou na papír a pak stínujete.

U nás se mezi architekty rozmohla neblahá soutěž, kdo víc hyperrealisticky vyrendruje a zvizualizuje svůj návrh. A začína to už na škole, v programech jako jsou Vray, Artlantis, Maxwell, Keyshot, Cinema, Blender, Modo, 3ds Max, Rhino, Octane, Maya a její Mentalray nebo Houdini a jeho Mantra a mnoho dalších… Mimochodem, všechny vyjmenované jsem zkusil a strávil několik desítek hodin nad výstupy z těchto programů. Během celého studia vysoké školy i v praxi jsem s těmito programy přicházel do kontaktu. Testoval jsem je a hledal, který je nej v poměru cena–čas–kvalita výstupu–složitost procesu.

Jako student jsem měl vždy klienta–architekta = vedoucího zadání, který chtěl vždy nakonci vidět co nejreálnější obraz. To mě pak vedlo k myšlence, že to tak chtějí i laici. Jenomže to tak není. Laici chtějí vidět své benefity zhmotněny a to hezky. Rozhodně nechápou, když jim ukážu hyperreálné materiály. Neumí si totiž představit ve vizualizaci, jak by to pro ně bylo prospešné. Nečtou své benefity. A myslí si, že kupují produkt= návrh materiálů a stěn, nikoliv službu architekta= jejich potřeby zhmotněny do konstrukcí. Další problém je, že rendering trvá dlouho (nebo krátce, pokud to umíte a pak je potřeba náležitě zaplatit). Jenže to málokterý klient v soutěži, studii, v urbanizmu, u rodinného domu, rekonstrukce, interiéru, nebo zahrady potřebuje nebo chce.

A to se pro mne změnilo hned ve dvou momentech, že to klient-laik takto nepotřebuje.

První byl, když nám klient (v mé architekonické praxi) reklamoval odlesk a zabarvení plechu na fasádě na základě toho, že ve vizualizaci, kterou jsme mu dodali, měl vyrendrovaný plech jiný odlesk.

Zkusili jste si někdy vyrendrovat koncept i když ve fázi konceptu neznáte ještě potřebné detaily návrhu a hyperrealita rendrované vizualizace stojí právě na nejmenších detailech?

Zažil jsem, že při návrhu interiéru, kde jsme na první konzultaci chtěli s klientem probrat prostor a základní rozvržení prvků, jsme pro hyperreálnou představu vložili i modrý koberec s vysokým chlupem. Klient byl tehdy schopen 2 hodiny diskutovat nad tím, že takový koberec tam rozhodně nechce. Darmo jsme mu říkali, že je to v této fázi zkratka. Koberec vypadal reálně do nejmenšího detailu a on se na něj jednoduše upnul jako na hotovou věc.. Tehdy jsem pochopil, že přílišná realita vizualizace je ve fázi průběžných konzultací s klientem spíše naškodu.

Ilustrační obrázek ze soutěže. Náměstí v Řevnicích. Návrh, který nevyhrál i když byl graficky super proveden. Víc v linku dole po tipem.
Druhým momentem, kdy se mi změnila paradigmata, že musím dodávat klientům hyperreálné vizualizatce bylo, když jsme získali zakázku jen na základě skici před klientem. S tužkou a barvami jsem maloval to, co on říkal. Poslouchali jsme a já první nápady hned maloval. Klient měl po konzultaci první výstup a rozuměl mu. Skica mu vizualizovala naši diskuzi a to, co jsme společně vymysleli. Vtáhli jsme ho do jeho vlastního projektu, a přestal se ho bát.

Tehdy jsem pochopil, že nejlepší je provádět tzv. průběžnou vizualizaci, plnou výhod pro klienta a to při jakémkoliv měřítku stavby a v jakékoliv fáze studie.

Ilustrační obrázek ze soutěže. Vítězný návrh. Náměstí v Řevnicích. Více v linku dole pod tipem.

Suma sumárum

A to je i dnešní tip pro architekta 21.století. Nežeňme se za hyperereálnými výstupy, které jsou prací vizualizačních studií na obrovské projekty, pro propagační účely a na konci projektu.

To není práce architekta. Tím se opravdu neživíme. Nebojme se kreslit před klientem, využívejme naše zručnosti ukazovat klientům vizuálně jejich potřeby v průběhu navrhování, či studie pomocí jednoduchých obrázků nebo jen bílého modelu ze SketchUp-u vybarveného fixkami, nebo nakreslené v aplikaci Paper53 , nebo fotkami dobarvenými Photoshopem, nebo starý dobrý fyzický model..

Peace. DDZ.

V roce 2017 jsme napsali celkem #100 TIPů pro architekty, pokud vás téma efektivní prezentace zajímá, doporučujeme prozkoumat. Pokud se ale chcete koncentrovaně a efektivně naučit pracovat s vizualizacemi z pohledu architekta i jednoduše, přijďte na náš kurz
Poznámka: Všechny TIPy i naše kurzy jsou napsány a vedeny z pohledu architekta a jeho možností současné architektonické skici. Profesionální marketingové vizualizace přenecháváme umu profesionálních CG artistů.
All photo and video materials belong to their owners and are used for demonstration purposes only. Please do not use them in commercial projects.